První zmínky v písemných dokladech o sirnatém prameni pocházejí ze 16. století. Pro svůj vysoký obsah sirovodíku, byl pramen obecně nazýván "smraďoch". V roce 1803 byla u sirného pramene, v místě dnešních Starých Lázní, postavena první lázeňská budova s 5 lázeňskými kabinami a 22 pokoji.
V roce 1837 lázně koupil majitel okolního panství kníže Konstantin z Löwensteinu, po kterém dnes nesou Konstantinovy Lázně svoje jméno (do roku 1900 se nazývaly Nová Ves - lázně). V této době se zde s velkým úspěchem léčila padoucnice pomocí slatinných zábalů z místních zdrojů.
V roce 1875 byla uprostřed nově založeného parku, asi 2 kilometry od původních lázní, ukončena výstavba nové lázeňské budovy, dnešního lázeňského domu Prusík. Proti ní na malém návrší byla postavena kaple Panny Marie Lourdské a na obvodu lázeňského parku vyrostla nová obec. Pět léčivých minerálních pramenů, které byly od roku 1874 jímány v místě dnešního Prusíkova pitného pavilonu, je pojmenováno Karlův, Žofiin, Františkův, Giselin a Skalní. Jejich složení bylo obdobné, jako má dnešní pramen. Léčí se zde nemoci oběhového systému.